Zpátky na kapely


Tak tuhle kapelku mam opravdu moc rád. Hrajou oldschool řezanej melodickýma refrémama, občas zpívanýma sborově. Svýma vtipnýma textama dokazujou, že se dá bavit i bez chlastu. Jsou vegan straight edge a na to, že jsou z ameriky se dost drží DIY. Pokud se o nich chcete dozvědět víc, přečtěte si tenhle rozhovor:


Převzato ze zinu Reskator:

Good Clean Fun

Nejsem si jistá, jestli se tenhle rozhovor bude líbit všem, protože není pouze o muzice. Ale hardcore není pouze muzika. Skrývá se v něm víc než jenom hudba. Občas se stalo, že kluci z GCF nechtěli odpovědět na nějako otázku, protože byla příliš osobní. Často se stávalo, že vypnuli diktafon. Ale jinak to byl velmi legrační rozhovor, protože jsou to skvělí a zábavní lidé. Rozhovor byl pořízen v klubu Conne Island v Lipsku 9. června '99, během jejich prvního evropského turné.

Aga: Takže...možná byste chtěli říct něco na začátek, nějak se představit.
Issa: Ahoj (smích)

Aga: Něco víc?
I: Jak se máte?
Andrew: Tohle je pan issa. Pan Issa zpívá, Mike Phyte hraje na basu, Andrew hraje na bicí a John u nás hraje na kytaru. Jsme Good Clean Fun.

Aga: Teď mě řekněte něco o tom rozdělení, který máte v kapele. Mám na mysli, že půlka kapely je něco jako anti - profesionální, nechce brát hraní a vůbec všechno tak vážně, zatímco druhá půlka chce hrát a brát show velmi profesionálně a vážně.

(Teď Issa vypnul diktafon s tím, že je to moc osobní otázka ...ale po pár minutách naléhání se rozhodl, že nám o tom přeci jen něco poví.)
I: Ok, cože to bylo za otázku?

Aga: Ále, moc dobře si ji pamatuješ!
I: Nějaký lidi si myslej, že muzika v HC by měla být podávaná jako u rock'n'rollovejch kapel. Tyhle bandy na koncert přitáhnou publikum, který tam pak nemá co dělat a nudí se. No a Good Clean Fun si myslí, že HC by měla být věc, kde jsou všichni pohromadě, aby se bavili a bylo jim dobře. Hlavně by tady neměla bejt velká separace kapely od publika. Tahle celá věc ohledně fakt seriózních kapel, profesionality a braní všeho smrtelně vážně, to je něco, co mi nikdy dělat nebudem.

Aga: Miku, co si o tom myslíš?
M: co říkali? (smích) Já myslím, přesně jak říkal Andrew, když byl vyplej diktafon, že my se prostě chceme bavit, zažít hodně zábavy a nebrat sebe tak vážně...no, vlastně my se bereme vážně, ale... I: Drž hubu Miku! A: My chcemedál hrát koncerty a vidět lidi, který se smějou a jsou šťastný.

Aga: A tohle je pro vás důležitý?
A: Je důležitý, vidět kids se smát.

Aga: Takže, vy nechcete jako například Earth Crisis, který mají napsaný na koncertě celý plán, co se bude hrát a co ne...teď tenhle song...a tenhle jenom pět minut a ne víc...prostě chcete jen hrát pro lidi.
I: Jo, my fakt nemáme moc problémů s plánem před koncertem. My hrajem tak, jak to přijde.
M: No, ono to plánování...Já myslím, že je super bejt jako EC nebo Snapcase nebo kdokoliv jinej, když si sednou a odhadnou, kterej song dobře doplňuje song předchozí, kolik budou mít času na povídání mezi písničkama a tak...Ale oni jsou prostě jinej druh HC kapely. My se řídíme podle kotle. Hrajeme tak, jak to slyšíme. Něco jako změna věcí v půlce setu.
I: Kapela se může dostat do problémů, když to bere moc vážně. Zvlášť třeba na tour, když hraješ každou noc, tak se ty show stávají rutinou a skoro vždycky začínají stejně. A tomu my se snažíme vyhnout, proto se snažíme dělat každou show tak odlišnou, jak to jen jde, protože i když jsme na turné, tak každej koncert je vyvrcholením dne a měl by podle toho vypadat. Někdy musíš zabojovat a snažit se udělat koncert co nejlepším zážitkem a né jen následovat předešlí show, protože pak se to stává nudnou záležitostí i pro samotnou kapelu. Jako když vidíš nějakou tvojí oblíbenou kapelu několikrát za sebou a oni hrajou pořád stejný písničky a ve stejným pořadí. I v nejlepším případě budeš znuděnej.

Aga: Říkáte, že pro vás jsou nejdůležitější věcí na koncertech se smějící lidi, když všichni zpívaj a tak?
Všichni: Jasně!!

Aga: To je úžasný! Proč jste si udělali srandu z Path Of Resistance? Proč zrovna tahle kapela?
I: Prostě se to tak nějak nabízelo. Byl to super nápad a museli jsme to udělat (smích).

Aga: Vědí o tom?
I: Jasan, jsou to naši kámoši. Mysleli, že to je fakt sranda.

Aga: Řekli jste, že všechno děláte pro legraci a zábavu. Takže, zdá se vám to důležitý, bavit se v životě a užít si spoustu srandy?
I: My jsme kapela z velmi seriózním poselstvím. Cítíme, že máme hodně co říct, ale ve stejnou chvíli se chceme i bavit. Já si myslím, že je důležitý ukázat lidem, že můžeš podporovat všechny ty pozitivní věci jako vegetariánství a to ostatní a na druhou stranu si koncert dobře užít. Že to není jedno, nebo druhý. Nemusíš brát všechno hrozně vážně.

Aga: Povězte mi něco o vašich kapelách před GCF. A přidejte něco o té písničce, kterou od vás převzala Gorilla Biscuits

(Teď propuknul chaos! Issa zase vypnul diktafon...Nodie chce na otázku odpovědět).

Aga: No tak kluci, říkala jsem, že to bude dost osobní rozhovor!
I: (trochu v rozpacích) Nóó...je blbý o tom mluvit, když je to ještě čerstvý. Gorilla B. nám nikdy nevěnovala ani zmínku, že by ta písnička mohla být naše, ale...všechno v pohodě.

Aga: Takže jí normálně ukradli?
I: Hm.

Aga: Teď ty Miku...Protože kvůli tobě vykopli Adama Fishera...(smích)
I: Cože?? (smích)
John: Jak víš, kdo je Adam?
M: Adam je pražská legenda. Když odjel do Prahy, už nebyl členem kapely, ale on každýmu říkal, že s náma pořád hraje.
I: Dobrá, pojďme si říct příběh Adama Fishera. Náš původní basák se jmenoval Seth a odešel z kapely, protože pracoval jako učitel. Byla mu nabídnuta dobrá práce a on jí vzal se všemi jejími hořkostmi. Takže s náma nemohl dál hrát show a proto uvolnil své místo. A potom jsem zavolal Mikeovi, který je můj nejlepší přítel. V tý době bydlel v Kalifornii. Řekl jsem: "Miku, potřebujeme nějakýho idiota, kterej by u nás hrál na basu. Začni se na ní učit, a taky by ses měl přestěhovat do D.C., protože s náma budeš hrát." Takže Mike se přestěhoval z Kalifornie do D.C. a začal cvičit na basu. No a my jsme se zeptali Adama, aby s náma zatím dočasně hrál, zatímco Mike se bude učit. poté, když přišel Mike, jsme se ho zeptali jestli nechce hrát druhou kytaru, ale on nechtěl a proto odešel.

Aga: Takže jsi se začal učit hrát, když ti Issa zavolal?
M: Ne, čekal jsem asi 6 měsíců, než jsem se přestěhoval do D.C. a pak ještě chvíli, než jsem na to vlítnul.

Aga: Ale je to první kapela, ve který hraješ?
M: Ano.

Aga: líbí se ti hrát s kapelou, jezdit na turné a tak?
M: Jasně! Zažívam spoustu krásnejch chvil a to je to, proč to dělám. Výborně se bavím. Byl to důvot, proč jsem se rozhodl přestěhovat se do D.C. Jsem nadšenej, že mi tyhle tři kluci dovolili něco dělat. Jsou fakt milí. John si ze mě dělá srandu.
J: Na mně není nic milého.
M: Andrew mě podporuje a Issa taky.

Aga: Co takhle pokecat o tvým labelu?
M: To je Phyte rec.
I: Nenávidí to, protože každej v Evropě si myslí, že se to jmenuje Pyte (pait) a ono je to Phyte (fait).
M: Jo, nezjistil jsem, proč vám dělá takové problémy vyslovit "ph". Takže k tomu labelu. Pro mě je to koníček, kterej mám na delší dobu. Taková dlouhodobá záležitost. Momentálně jsem hodně zaneprázdněnej s GCF, takže na label nemám tolik času. Určitě se to změní, až se dostanu zase domů...Čas mezi kapelou a mou normální prací mám tak nabitý, jak jen to jde, takže ani neberu všechny příležitosti k vydání jiných kapel. A musel jsem to řešit, když jsem byl doma. Pro mě a pro celou kapelu je teď velmi jednoduchý, dělat věci jen okolo GCF...no, není to úplně bez problémů, ale je to jednoduší, než to bývalo...prostě hrát koncerty každý víkend, dělat všechnu poštu a tak. Nahrávání a ostatní věci mi zabírají tolik času a to samé lidem v kapele. Takže nemám žádný čas navíc, abych dělal to samé pro ostatní kapely. Doufejme, že až se vrátím domů, tak se nějaké peníze a čas najdou ...doufejme!

Aga: Isso, ty jsi měl nahrávací studio v Atlantě. Co se s ním stalo, když jsi se přestěhoval do D.C.? A co s tím novým studiem, který si chtěl rozjet?
I: Už jsem tím trochu znuděný. Cestoval jsem celý roky z hardcore kapelami, poslouchal koncerty a tak. Chtěl jsem mít zase nahrávací studio, takže jsem se přestěhoval do D.C. a potom začali hrát G.C.F. A samozdřejmě jsem potom už neměl žádný čas navíc. Vlastně když jsem začal hrát s G.C.F., tak jsem zjistil, že hraní s kapelou je mnohem větší zábava než cokoliv jiného. Udělal jsem pár bočních projektů, ale nic opravdu...no, moc času na to nevydávám ...ale jo, v budoucnu budu dělat víc nahrávání. Po pravdě řečeno, kapela je pro mě teď víc důležitá.

Aga: Co děláte kluci mimo hraní, tour a tak?
I: Půlka z nás má práci a druhá školu.
J: A já mám oboje.

Aga: A to máš čas jezdit na turné?
J: Mám čas jezdit na turné, ale nemám čas dělat školu. Ale to je v pohodě.
M: Jsme velmi, velmi zaměstnaní lidé.
I: Jo, žádný z nás nemá volný čas a je to vlastně mizerný. Ale zažíváme toho tolik, že to za to stojí.
M: Každý z nás by opustil vše jen proto, aby mohl hrát s kapelou. Je to věc, která nás činí šťastnými. problém je, že v hardcore nejsou žádné peníze.

Aga: Isso, proč nemáš rád metalový kapely?
I: Jsem HC kluk, který vyrostl s punkem a nikdy jsem neměl rád metal. Nikdy! Víš, kapely jako Metallica nebo...já nevím...Byl jsem na punkrocku a tak. 7 seconds - moje nejoblíbenější kapela, potom Minor Threat. To jsou kapely, se kterýma jsem vyrůstal ...a potom jsem se dostal do hardcoru a prostě nikdy jsem neposlouchal metal. Myslím, že mnoho lidí který se dostali do hardcoru později, začínalo posloucháním metalových kapel a teprve poté se dostali do hc. A to je důvod, proč mají metálek rádi, ale já nejsem ten případ.

Aga: No jasně, ale co třeba takové kapely jako Morning Again? Hrají v podstatě metalovou muziku, ale pořád je to hardcore kapela.
I: Jasně, ale oni nejsou doopravdy metalový. Mám na mysli, že hardcore je více otázkou ideí, než otázkou hudby. Takže hardcore lidi v metalovejch kapelách jsou pořád hardcore nebo punkrock. To samé platí o emo-hardcore kapelách. Myslím, že to je o myšlence, smyslu a ve způsobu jakým se rozhodli dělat kapelu; když jedou na turné, tak si zařizují sami koncerty, dělají si spoustu věcí pro sebe sami. To je to, co dělá hardcore více než jen muzikou.

Aga: A vy jste vegan-edge kapelou...
I: Jo, každej v kapele je vegan-edge.

Aga: Takže, co to pro vás znamená?
I: To znamená, že nejíme a nekonzumujeme zvířecí produkty. (smích)
A: Dělám to, protože mi to řekl Karl z ExC. (smích)

Aga: Věnujete při nakupování pozornost třeba čárovým kódům, jestli jsou vegánský, nebo ne a tak?
I: Já budu mluvit za sebe. Do teď jím svým způsobem stále stejný věci, takže mám přehled, co je vegánský a co ne. Ale když jsem začal, tak jsem všechno kontroloval. Velmi, opravdu velmi pečlivě. Ale teď...
M: Všichni se občas zmýlíme.
J: Já jsem se nikdy nezmílil.
M: Všichni mimo Johna. Ten se narodil veganem.

Aga: Já vím, že Issa je SxE celý život. Jak je to s ostatníma?
(Dlouhé ticho)
J: Miku?
I: Musím si zakrýt uši, abych neslyšel žádné novinky. (smích)
M: Teď jsem SxE dvanáct let. Asi třikrát jsem se napil. Zjisti jsem, že je to na hovno dlouhou dobu předtím, než jsem s tím začal. Takže jsem k tomu našel cestu a bylo to přesně to, o čem jsem v té době přemýšlel. Pití a věci okolo jsou na nic, takže nemohu říct, že bych SxE objevil a poté zanechal pití.
J: Párkrát jsem kouřil hash, když my bylo dvanáct a potom jsem zjistil, že nepotřebuju drogy, aby můj život byl kompletní. A tak jsem se na to vysral.
A: Já jsem začal se SxE pravděpodobně 4 až 5 let zpátky a s vegánstvím před dvěma lety. Je to jako...mám na mysli vegánství...děláš to jen chvíli a pak se to stane hlavní částí tvého života.

Aga: Isso, takže ty jsi nikdy neochutnal žádný alkohol?
I: Ochutnal jsem sklenku vína když mi bylo 14 a alkohol mi moc nechutnal. No, nikdy jsem neochutnal pivo, ale čuchal jsem k němu a smrdělo vopravdu nechutně.

Aga: Nesetkal jsi se s tím, že ti lidé říkají, že plýtváš svůj život, když nevíš jaká je to prča, chlastat pivo, hulit trávu atd.?
I: Jo, lidé to říkají. Ale viděl jsem lidi mnohokrát pít a nepřipadá mi to jako sranda.
J: Já jsem chtěl říct, že spousta mých přátel chlastá a spousta z nich jsou vegani...a pro mě to nemá žádný negativní význam...prostě se o to nezajímají.
I: Já fakt nenávidím chlastání, drogy a tyhle svinstva. Pro mě je život docela krátký a drogy a chlastání je totální plýtvání časem, protože místo toho bys mohl dělat spoustu věcí vedoucích ke zlepšení tvého já a světa jako celku. V Americe je spousta lidí, který si chtějí v pátek a v sobotu vyrazit ven a pořádně se vykalit. Přitom by mohli zůstat doma, číst knížky, něčemu se přiučit, mohli by udělat cokoli s časem a pořád by to bylo lepší než chlastání.

Aga: Ale na koncertě jsi řekl, že nenávidíš lidi který byli SxE a už nejsou.
I: Ne že bych je přímo nenáviděl. Já prostě jen nechápu, jak mohli být SxE a vykašlat se na to. Jen jediná osoba zůstala SxE od té doby co jsem s tím začal já. Jsem SxE třináct let a vyděl jsem stovky lidí, který tomu věřili a pak se na to vykašlali. Naše písnička "Coll-edge" je o těchto lidech. V žádném případě to neznamená, že by člověk měl přestat být s nimi v kontaktu a přátelit se snimi. Ale mně jsou často pro smích. Je to legrace a na druhou stranu je to dost smutné. O tom je ta písnička. Ještě nikdy jsem však nepřestal přátelit s člověkem jen kvůli tomu, že přestal být SxE.

Aga: Nenapadlo tě někdy, že možná SxE není ta správná cesta? Když ti lidé byli straight edge spoustu let a poté ti řeknou "to neni nic pro mě" nebo něco podobného. Možná, že je to špatná životní cesta...
J: Je to o osobním výběru, není to pro každého.
I: Já jen nikdy opravdu nepochopím, jak lidé mohli být SxE a potom zase začali hodně pít. Spousta lidí to dělá. Nejdřív jsou SxE a potom jdou zase do jiného extrému. Jsou pořád na sračky. Jestli si myslíš, že SxE je dobrá myšlenka ať už z různých důvodů, potom i když s tím přestaneš, tak si dáš tak skleničku vína nebo piva, ale nejseš permanentně ožralej.
M: Většina lidí o kterých Issa mluví, to nedělali z pravých důvodů, ale proto, že to byla móda, nebo proto, že SxE byli jejich kámoši.
I: O tom je "Shopping For The Crew". Je přesně o lidech, kteří chtěli na sebe vzít charakteristiku skupiny, jejíž členy se chtěli stát, chvíli to zkoušeli a pak to vzdali... V hardcore je těchto lidí spousta a mně to připadá legrační. V podstatě mi na tom nepřijde nic špatného, protože když je člověk mladý, tak by měl zkusit všechno. Podle mě je důležité, abys to zkusil ze své vlastní vůle a ne z touhy se někomu podobat a potom ho slepě následovat.

Aga: Spousta kapel ze Států, ale nejen odtamtud, chodí běžně nakupovat do Mc Donalda a nakupujou tam nějaké "vegetariánské" jídlo. Co si o tom myslíte?
I: No, to je zajímavé. Protože například ve Státech žádné vege-burgery nejsou. Myslím, že tady je to vegánský...Nikdy jsem ho neochutnal. Takže, když velká korporace jako Mc Donalds má ve své nabídce vegánské věci, nemyslím si, že by bylo něco špatnýho na tom je podporovat. Protože jestliže to bude podporováno, poté budou mít ve svý nabídce víc vegánských věcí a myslím, že je směšný snažit se zničit Mc Donalds. Není nic, co by mohla punkrocková komunita udělat pro to, aby Mc ukončil svojí činnost. Prostě se to nestane. Byl by to hezký sen, ale nikdy nebude zrealizován. Podle mě kdybychom dokázali přesvědčit Mc, aby začal prodávat vegánské menu, bylo by to pro nás mnohem lepší.

Aga: Takže nemyslíš si, že Mc je špatný? Vždyť přece podporují zabíjení zvířat a podobné věci.
I: Samozdřejmě! pro mě je to místo, kde jen prodávají mrtvé krávy. Je to hrozné, ale lidi to nikdy nezjistí. V komerční televizi mají reklamu, kde v malé zahrádce rostou hamburgery na stromech...To je směšné! Ale faktem zůstává, že žijeme ve světě, kde většina lidí maso jí. Přijde mi směšný, snažit se, aby zavřeli každý Mc, každou restauraci, která prodává maso, toho prostě nedosáhneme, ale ...v těchto restauracích, které tady vždycky budou, by bylo přece super, kdy měli mnohem větší nabídku veganských jídel atd. A čím víc podporuješ veganské produkty, rychleji se to stane.
J: Není žadný rozdíl mezi tím, jestli půjdeme k Mc a koupíme si vege-burgery a jejich koupením v jakékoliv jiné restauraci, prodávající produkty z masa. Je to stejná věc.
I: Jestliže tu bude Mc a prodejna se zdravou výživou, půjdu do zdravý výživy. Bylo by mnohem lepší podporovat tvého lokálního prodejce, než aby se podporoval velký řetězec, dokonce i kdyby prodával vegánské jídlo. Ale pro američany, zvlášť v Evropě a jestliže nemluvíš jazykem země, ve který jsi a nevíš, kam jdeš, je problém se dostat k vegetariánskému jídlu.

Aga: A co Coca Cola a Pepsi?
(V tuto chvíli Issa zkouší schovat svojí Pepsi)
I: O.K. My jako kapela zásadně nepijeme colu v Americe a když jsme přijeli sem, tak jsme to trochu začali porušovat. Vždycky dáváme klubům list s věcma, který bychom rádi dostali. Nikdy nechceme colu, jenom džus. Žádnej z nás nepije colu a alkohol, jen džus. Žádnej z klubů nám nevyhověl. Takže vždycky v klubu máme spoustu coly. A další hloupá tour - věc je, že jsem vypil spoustu kofeinu, což je hrozné. My jsme pořád SxE, ale párkrát jsme se kofeinu napili.
J: Nějací lidé na tour říkají bojkotuj tohle, bojkotuj tamto a přitom mají sami doma SONY stereo a podobné věci. Tato věc je důležitější v širším měřítku, protože nemůžeš bojkotovat všechno. Potom strácíš pohled na to, co je důležité.
I: Nekupujeme Pepsi a Colu doma, takže nevím proč to děláme doma.

Aga: Ale každopádně se vám na tour líbí.
I: Jasan!!!
J: Lepší než chodit do práce.
I: To je naše práce.

Aga: Hej Isso, řekni mi něco o Damnation. Opravdu se rozpadli?
I: Ano. Rozpadli se. Jejich bubeník odešel.
J: Je to rozhovor s GCF nebo s Damnation? (smích)
I: Myslím, že už se nedají dohromady...ale mohou. Vrátili se, aby zahráli svojí poslední show v D.C. a u nich nikdy nevíš ...mohou zase něco udělat. Dokonce, i když nemám rád metal, oni jsou moji oblíbenci.

Aga: Proč nemáš rád tetování a piercing?
I: Nóó... (smích) Podle mě se zase vracíme zpět k tomu, co si myslím o lidech, kteří chtějí být pyšní na něco, co není jejich součástí. Neříkám, že je to věc, která je špatná pro každého. Někdo to dělá jen aby byl v pohodě.
J: Vypadá to jako, že kdyby se rozhodli počkat rok od té doby, kdy se chtěli nechat tetovat, pravděpodobně už by to neudělali. Spousta lidí lituje toho, že se nechali tetovat a když ne, tak od doby, kdy si dali kérku, v podstatě sami sebe přesvědčili, že se jim líbí.

Aga: A co vy kluci (M a A)? Litujete svých kérek?
J: Ne, nelituji žádné. Začal jsem s nimi ...nevím, možná jen tak kvůli legraci, ale rozhodně žádné nelituji. Možná, že jsem s tetováním začal moc brzy, bylo mi 16. Ale každá věc kterou mám, kromě pár málo věcí, pro mě něco znamená. Například mám jednu věc, zaobírající se vztahem k mé mámě.
I: John má opravdýu dobrý kérky. nikdy nešel do špatných. Dost lidí si často nechá udělat opravdu příšerný věci.
J: Myslím, že to je kvůli tomu, že jsem inteligentní.

Aga: Teď bych se chtěla zeptat Isso na tvůj poměrně komplikovaný milostný život. Proč si myslíš, že velká vzdálenost je překážkou k tomu, aby si měl hezký vztah s dívkou, kterou miluješ?
I: No...asi takhle...O.K., nebudu mluvit o mých osobních zážitcích, ale byl tu někdo, koho jsem opravdu miloval. Mohl bych s ní strávit zbytek života, ale každý z nás měl svůj vlastní život. Žili jsme od sebe asi 1000 km, přesto jsme spolu dokázali strávit celé hodiny na telefonu... a stejně tak báječné bylo, jak často jsme se vídali, co jsme dělali... povídali jsme si o našich životech. Já a stejně tak ona bychom se vzdali čehokoliv na světě, jen abychom si mohli povídat a být spolu. Kdybychom bydleli ve stejném městě, pravděpodobně bychom žili společně. Vůbec by to nebyl problém. Prostě bychom byli pořád spolu. Všechno ve vztahu by bylo super. myslím, že by nám to vydrželo. Žili jsme spolu asi jen měsíc (ve stejném městě) a poté už jsme nikdy nebydleli na stejném místě, takže to bylo těžké...Teď mám velice málo času a je pro mě problém přijít na sraz s někým z mého města, tudíž dát si schůzku s někým z venku by bylo pro mě absolutně nemožné.

Aga: Vy kluci byste k tomu něco říct nechtěli?
I: Myslím, že už je jim z povídání o holkách špatně, protože se celý den nebavíme o ničem jiném.
J: V situaci, ve které jsme, je to těžké, i kdybychom si našli holku v našem městě. Každý víkend jedeme... jsme většinu času na turné a dokonce i když jsme doma, musíme dohnat čas, který jsme zmeškali o víkendu... Pracujeme, chodíme do škol, máme hrozně málo času. Mít vztah v našem městě by bylo těžké, ale v cizím městě nemožné.

Aga: Takže to je důvod, proč pořád diskutujete o holkách? Schází vám?
M: (smích) Už nikdy jí nesmíme pustit do vanu!!!
J: (Smích) Prozradíš všechna naše tajemství!!
I: Počkej, co si říkala?

Aga: Že mluvíte často o holkách.
I: Jsme kluci!!!
J: Takže rádi kecáme o holkách.
M: Myslím, že ve srovnání s jinými kapelami se nebavíme o holkách skoro vůbec.
I: Ok. My si děláme srandu z Mika, protože je tady dívka z německa, se kterou chodí a on si dělá srandu ze mě, neboť si myslí, že jsem si tady našel holku z Polska. Takže asi takhle...

Aga: Cože?! ...dobrá ...když se bavíme o holkách, je ve Státech stejná situace jako v Evropě a totiž, že je ve scéně tak málo děvčat?
I: Správně. Kdyby tady byla jedna jediná věc, kterou bychom mohli jako GCF změnit, byla by to ta záležitost s holkama.
J: Ale ne pro osobní důvody!!! (smích)
I: Rád bych chodil na show, kde by půlka lidí byli holky a druhá půlka kluci. A chtěl bych, aby všichni zpívali společně. Ne jako vždy, kluci vepředu a holky někde vzadu.

Aga: Ale já často chodím na koncerty a třeba v Belgii jsou...
I: Ani nemusíš dokončovat svou otázku, protože vím co přesně řekneš. Drsní idioti nepustí holky dopředu. Tito lidé potřebují vykopat ze scény, nemají tu co pohledávat. Neměli by ani vycházet z domu.
M: Kdyby bylo více holek na koncertech, polovina těch idiotů by nebyli takový kriplové, jaký jsou.
I: To je mimochodem další důvod, proč nemám rád metal. Je těžké tancovat jako debil na naší muziku, protože nehrajeme žádný husťárny. Tudíž jsme docela šťastní, že se na našich koncertech takovéto kreatury moc neobjevují. Kdyby někdo zkoušel takto tancovat na našich koncertech, rozhodně bychom to neakceptovali. Na nás si lidé chodí s námi zazpívat a čím víc holek tím líp. Další věcí, kterou se mi zdá, že lidé přehlížejí je... Víš spousta lidí říká, je proti sexismu...a potom jdou domů...nevím jestli jsi měla příležitost poslechnout si naše věci... Máme písničku pojmenovanou "Písnička pro dámy". Každý říká "sexismus je svinstvo", ale podporuje to. Nemůžeme změnit svět, ale můžeme změnit naší scénu. Je směšné, že nezačínáme právě ve svých vlastních řadách. A tenhle stupidní macho tanec, je pro mě určitou formou sexismu. Je to problém a my bychom s ním něco měli dělat. Není to nic, co by bylo nemožné. Dá se to velmi rychle změnit a GCF s tím hodlají pohnout.

Aga: Ok, přeji vám úspěch!!! Řekněte mi něco o vašich textech. Někteří lidé si myslí, že nejste SxE veganská kapela. Pravděpodobně špatně pochopili vaše texty.
I: Vlastně jsem se trochu bál, aby je lidi pochopili dobře (zvlášť v Evropě), ale bylo to zbytečné. Většina našich textů je sarkastická a je v nich spousta vtípků, u kterých jsme nevěděli, jestli budou dávat po přeložení do cizích jazyků smysl... Takže nevím, jestli lidé, kteří nemají angličtinu jako národní jazyk, pochopí vše tak, jak to bylo míněno. Něco jsem vysvětloval v jiných interview, a bylo to docela legrace, protože došlo k pár srandovním nedorozuměním. Někdo si třeba myslel, že "Shopping For A Crew" jsme udělali, aby lidi pro sebe kradli věci v obchodech, a tak to nebylo. A takových drobnůstek byla spousta.

Aga: Takže například písničkou "Vegan Revolution" chcete ukázat lidem cestu trošku jiným způsobem... Třeba ExC například texty jako "veganství je super, tudíž musíš být vegan" a bla bla a tak...A zdá se mi, že vy chcete ukázat lidem stejnou cestu, ale jiným způsobem.
I: Sám bych to neřekl lépe. Přesně. Chceme říct možná to samé co 100 kapel před námi, ale jiným způsobem. Nikdo není zvědavý na písničku, která jde asi takto: "veganství je boží, takže dejte maso pryč z vašeho stolu a buďte všichni vegani, YEAH" Takže napsat song, který poukazuje na někoho, kdo chce bejt vegan, ale má proto vždy tisíc výmluv, mi připadá zábavné. A když si přečteš naše texty, tak jsou všechny napsané podobným způsobem.

Aga: Ok, co 7 Seconds?
I: Jedu si v punku a 7 Seconds miluji. Udělali jsme jejich cover "Bully Of The Crew" na 7 Seconds kompilačku, která vyšla u Reflections rec. v Holandsku.

Aga: Co je pro vás v životě nejdůležitější věc?
A: Hledání řešení. (smích)
J: Mám moc rád jídlo.
M: Nejdůležitější věcí pro mě je vlastně poděkovat Issovi za to, že mě v minulosti pomohl nebrat věci tak vážně a stejně tak sebe samotného a lidi kolem. Jsem přesvědčen, že kapela a lidi v ní mně dali kompletně jiný náhled na život. Všechny ty věci jsem věděl už v minulosti, ale dělalo mi problémy aplikovat je do reality.
I: Indigo Girl to řekli výborně... "Nejlepší věc jsi pro mě nikdy neudělal a to brát život mín vážně". Jeden příklad za všechny.
M: Pro Andrewa je nejdůležitější nenávist.

Aga: Andrew, jsi nejmladší osoba v kapele, ale já myslím, že jseš nejvážnější... Zdá se mi, že se nebavíš tolik, jako ostatní členové kapely a pořád jen sedíš... Nevím, možná se mi to jen zdá...
J: Já vidím Andrewa jako nejzábavnějšího člena kapely. Je to srandovní kluk ...zasraně šílený, ale srandovní... A: Odpovím na otázku, co je pro mě nejdůležitější. Myslím si, že v každém lidském životě je nejdůležitější dělat věci, které zlepší nějakým způsobem tvůj život a zároveň tě učiní šťastným.
I: Andrew je šťastný kluk. Posledních pár dní je možná trochu posmutnělý, ale běžně je z nás nejrozesmátější.
J: Jsme už dlouho na turné. Jsme unavení.

Aga: Máte nějaký návod na život?
J: Umím koláč. Dělám fakt výborný koláče (smích) I: Všichni hrozně rádi vaříme.

Aga: Co vaříte nejraději?
M: Jídlo! Spousty jídla!
A: A co jsi myslela tím návodem pro život?
I: Jako plány do budoucna?

Aga: Jako spíš na šťastný život a tak...
I: Každý z nás je šťastný jiným způsobem, ale myslím, že každý bez vyjímky potřebuje čas na to, aby vlastně zjistil, co ho činí šťastným. Pro mě je teď nejdůležitější soustředit se na to, abych dělal co nejméně věcí, které mě štvou a naopak. A zajímavostí je, že když se držíš tohoto receptu, tak se vše začne v podstatě dařit. Důvod, proč kapela tak dobře funguje je, že nás to baví a taková věc se zákonitě ukáže. Když nás lidé vidí hrát... říkají nám "wow, vy jste se celou dobu smáli, musíte být šťastní!" A tak to je. Jsme šťastní, když hrajeme. Myslím, že ve chvíli, kdy to tak přestane být, necháme toho. Nemá cenu hrát, když to nebude pro nás stále legrace, potom to prostě nebude stát za to. Určitě se to nestane teď, ale jsem si jistý, že v budoucnu se naše životy změní a už to nebude to, co bychom chtěli dělat. Jednou se to stane, ale zatím je to perfektní.
J: Nejlepší věc, kterou můžeš v životě udělat, je nenechat si diktovat jak...
M: Jako rodiče...
J: Já studuji, ale rozhodně to není nic co bych chtěl dělat celý život a proto hraji v kapele. Moji rodiče by mě mnohem radši viděli více studovat...než abych jel na tour. Jel jsem kvůli sobě, i když jsem byl pod určitým tlakem. Bylo by pro mě mnohem jednodušší chodit několik let na kolej a potom si najít dobrou práci, ale nebyla by to legrace.
M: Mám k tomu připomínku, ale bylo by lepší kdybych to nejdřív vysvětlil.
I: Zkus to.
M: Kdyby kdokoliv z nás měl recept na šťastný život, byl by velice bohatý člověk. Kdyby někdo mohl zjistit, co je dobré pro úplně každého, mohl by to zabalit a prodávat.

Zpátky na kapely