Zpátky na kapely


Od Good Riddance mám 2 alba - Ballads From The Revolution a Operation Phoenix. Obě můžu doporučit, i když se mi o něco víc líbí to druhý. B.F.T.R. je takový melodický punk, trochu nálady, některý písně zní až zamilovaně. Naproti tomu na Operation Phoenix najdete dávku naléhavýho HC, i když i tady je pár pomalejších písní, z nichž některý mi možná trochu připomínají Bad Religion. V textech rozebírají GR zahraniční a ekonomickou politiku USA, kritizují církev a dnešní systém jako takový. Mám je celkem rád, i když jsou na Fat Wreck. Narozdíl od většiny ostatních amerických kapel mám u nich totiž takový pocit, že své texty myslí opravdu upřímně. Tenhle rozhovor je už staršího data a oni se od tý doby o dost zradikalizovali, takže plno věcí co si přečtete už dneska neplatí.

Převzato ze zinu Minority:

Good Riddance

Spojené státy jsou zemí rozhodující měrou ovlivňující podobu dnešního světa. V mnoha textech na tento fakt narážíte. Jaká je podle tebe příčina?
Amerika chce, přímo touží, být zemí s rozhodujícím vlivem, s největší silou, ať už jsou následky na okolní státy jakékoliv. Příčinou je nacionalismus, který řídí naši zemi směrem, jak být nejlepším, jak kontrolovat dění v ostatních zemích, jak být nadřazen doslova každému.

Jak ve svém každodenním životě bojuješ proti zmíněným věcem ty?
Je ohromně snadné kritizovat vládu. Tak protestují milióny. Co navrhuji já, je v podstatě být cynickým, hledat odpovědi na veškeré otázky. Jedním z největších problémů dnešní Ameriky je velká důvěra společnosti ve vládu, prezidenta, nikdo se na nic neptá. A oni pak z této situace snadno a rádi těží.

Věříš v kolektivního ducha nebo spíše v individualismus?
Do jisté míry v individualismus. Větší problém spatřuji v realizaci systému, než v systému samotnćm. Spousta věcí mi nevyhovuje, ale na stranu druhou považuji vládní systém Spojených Států za jeden z nejlepších, který v dnešním světě funguje. Domnívám se ale, že mají-li Spojené Státy rozhodující postavení ve světě a více problémů, než země s polovičním hrubým národním produktem, pak onen problém bude dost vážný. Nejsem protiamericky zaujatý, mám svojim zemi rád a myslím, že Spojené Státy jsou nádherným místem pro život. V mnoha ohledech by však mohly být ještě lepším. Lidé se ale nikdy sami sebe neptají, je-li Amerika tak úžasná, proč vynakládáme denně více peněz na jaderné zbrojení, než za celý rok na boj proti AIDS.

Zmínil jsi cynismus, je ten způsobem, jakým vidíš svět?
Spíše jeho negativní stránka. Snažím se jenom odpovídat si na veškeré otázky, které člověku klade dnešní americká kultura. Například proč MTV říká lidem, jak se oblékat a co poslouchat za muziku a proč se tím skutečně spousta lidí řídí. Já jsem a budu vždycky jedním z těch, kteří říkají: "Ne, to dělat nebudu". Třeba televizní seriál Simpsnovi nenávidím z prostého důvodu - má je rádo tolik lidí... Takový jsem prostě já a má osobnost, vlastnosti se potom přenášejí i do textů, které píši. Vždy se snažím dozvědět o věci co nejvíce a pak informovat ostatní. Od časů Vietnamské války a aféry Watergate se lidé ve Spojených Státech stali více podezíraví vůči vládě, vůči způsobům, jakými nakládá s penězi jich, daňových poplatníků. A to je myslím dobře. Vždy ale bude hodně těch, kteří jsou sťastni jen proto, že žijí ve Spojených Státech a mají svoji práci, nic jiného je nezajímá. Všechno, co jsem se kdy naučil, jsem se naučil skrze moji otevřenost k okolí, k ostatním. Rád se šťourám ve věcech, ke kterým se dostat vyžaduje trochu práce. Udělal jsem vlastně kariéru cynika, ale ne po té negativní stránce. Mám prostě touhu klást otázky, nemyslím si, že všechno je nudné. Neberu však jenom to, co je nabízené, jako třeba Simpsnovi v televizi, snažím se o víc.

Amerika je státem nezájmu... Proč tedy ty hledáš odpovědi, když ostatní se ke všemu otáčejí zády?
Domnívám se, že kdesi uvnitř lidí, a nejenom ve Spojených Státech je zakořeněný strach. Strach z toho , co by se stalo, kdyby přišli na to, jak se věci ve skutečnosti mají. Přijímáš-li slepě a věříš-li všemu nabízenému, nehledáš-li odpovědi na ty tisíce otázek, s největší pravděpodobností nikdy nezjistíš, co je vlastně špatné. A oni ani nechtějí vědět, protože by si neradi zničili svoji představu o tom, jak by život měl vypadat.

Jsou vlastně obětními beránky. Je pro ně jednodušší na nic se neptat a předstírat, že všechno je v naprostém pořádku.
Přesně tak. Já jsem vegan a myslím, že když člověk navštíví jednou jatka, pravděpodobně svůj názor na konzumaci masa změní. Ale navrhneš-li lidem, aby se přesvědčili na vlastní oči, raději odmítnou, byli by totiž nuceni změnit svůj dosavadní způsob života, zřeknout se částečně svého pohodlí. To samé platí o válečných konfliktech. Obhajujeme masové vyvražďování, protože smrt tisíců jiných je pro dobro nás. Já jsem absolutně proti násilí, zabíjení. Odsuzuji řešení jakýchkoliv problémů vzájemným vražděním. Přístup Spojených Států k válečným konfliktům není z mého pohledu správný. Ctíme svojí vlajku natolik, že absolutně ignorujeme, kolik lidí pro ni padlo. Na našem prvním albu máme píseň "Decoy", text první sloky je příběhem o tom, jak se americká touha být normálně správným za každou cenu snadno mění v zhoubnou krvelačnost. Druhá sloka je o vegetariánství a pokrytectví našeho systému obhajujícího zabíjení. Schovávat se za vlajku národa je tou nejjednodušší cestou, jak ospravedlit vraždění a války ve jménu svobody.

A spálení vlajky je pak útokem proti státu, protože tímto činem zneuctíš ty, kteří pro ni zemřeli. Tahle cesta je ale podle mne slepá...
Máš pravdu, změnit něčí názor je ale velice těžké.

Lidé neradi zaujímají nějaká stanoviska, neradi se rozhodují, protože se nechtějí k ničemu řadi; příkladem jsou třeba volby.
Dokud se nepodaří systém stávající nahradit lepším, musíme tento přinutit, aby pracoval pro nás. Jsem velkým stoupencem změny zákonů a hodnotových měřítek, která ovlivňují život lidí ve státě. Naopak nesouhlasím s upřednostňováním volby osobností. Tehdy volíš totiž pouze ty nejbohatší, kteří mají tolik peněz a tím pádem i moci. Ve městě kde žiji, mají lidé možnost volit pouze mezi dvěma nejbohatšími - a to jsou vždy Demokraté a Republikáni. Ostatní strany prostě nemají šanci. Samozdřejmě, můžeš pro ně hlasovat, ale neznáš jejich stanoviska, protože nemají možnost sdělit je lidem, nemají totiž tolik peněz jako Republikáni a Demokraté. Vláda by měla podporovat kampaně, kde by každá strana dostala stejný prostor nezávisle na množství peněz, kterými disponují. Jenom tímto způsobem získají volby nějaký smysl. Náš volební systém vypadá hezky na papíře, ale ve skutečnosti je daleko horší a nedokonalejší.

Změníme téma. S punkovým revivalem dnešní doby dochází v podstatě k výprodeji zákledních myšlenek a ideálů. Necítíš se ty, který se v punkovém hnutí pohybuješ přes deset let, dotčen?
Přesně tak. A nastává situace, kdy šířit původní myšlenky ztrácí význam. Rád bych ale, aby se ta situace změnila. Jedna z věcí, které jsem na punku vždy obdivoval, bylo, že v tomto druhu muziky neexistují žádná pravidla. Jakkoliv může být přestup nějaké kapely k velké firmě ranou do obličeje punkového hnutí, ti lidé na to mají právo, vždy mají možnost svobodné volby. A myslím si, že řada kapel, kteří s major label podepsali, toho třeba za pár let bude litovat, až je firma vyhodí, protože neprodávají dostatečné množství desek. protože punk a MTV nejde prostě dohromady a tento druh muziky se nebude nikdy prodávat stejnou měrou jako jiná muzika.

Kapely, které přestoupily k velké firmě většinou argumentují tím, že své poselství a muziku chtějí zpřístupnit většímu okruhu lidí.
Myslím, že se mýlí. Hodně lidí se cítí dotčeno osobně, když nějaká kapela podepíše major labelu, protože věří, že punk nikdy nebyl o penězích a slávě a to, co všechny spojovalo, se tímto krokem tak nějak vytrácí. S lidma z kapely na malé firmičce si po koncertě můžeš jít potřást rukou, nocovat s nima v jednom pokoji, ale jsou-li na major labelu, tohle všechno končí. Ale i přesto je třeba si uvědomit, že to, co dělají, je jejich vlastní rozhodnutí.

Poslední otázka: Všiml jsem si znaku Straight Edge na tvé mikině. Co pro tebe toto hnutí dnes znamená?
Stále to samé, co před lety.

Něco na závěr?
Naši novou desku bude bohužel distribuovat firma Caroline a ta ji dostane i do velkých obchodů z komerční muzikou. Mrzí mě to, a lepší by bylo, kdyby si ji lidé objednávali přímo u Fat Wreck Chords nebo desku kupovali v malých nezávislích obchůdcích.

Zpátky na kapely